Úvod : Dyssynchronie provázející dlouhodobou kardiostimulaci (KS) z hrotu pravé komory je spojena s rizikem nastartování kaskády nepříznivého patofyziologického vývoje s finálním obrazem diskonduktivní kardiomyopatie. Alternativou ke snížení rizika nepříznivého působení KS je implantace elektrody do výtokového traktu pravé komory (RVOT).
Cíle studie : Primární: stanovit šířku QRS ve skupině pacientů při KS ze septální části RVOT a porovnat parametr při konvenční KS. Sekundární: zhodnotit význam amplitudy intrakardiálního komorového signálu dle šíře QRS jako parametru spoluurčujícího optimální pozici elektrody pro KS z RVOT.
Metodika: Retrospektivně bylo vyhodnoceno:
45 pacientů (průměrný věk 75,24 ) se stimulací na septu RVOT v r. 2006 (1)
44 pacientů (průměrný věk 75,25) konvenčně stimulovaných v r. 2006 (2)
45 pacientů (průměrný věk 76,78) konvenčně stimulovaných do r. 2005 (3)
Skupiny se odlišovaly typem použité elektrody. Byly hodnoceny tyto parametry: šíře stimulovaného QRS při frekvenci 90/min (hodnocena zaslepeně lékařem), střední amplituda komorového signálu (SA), impedance komorové elektrody (I), stimulační práh (T). V (1) a (2) použity parametry z doby implantace, šíře QRS měřena v průběhu r. 2006, ve (3) byly všechny parametry měřeny v r. 2006
Výsledky: Průměrná šíře QRS intervalu v (1): 0,1351 s se střední odchylkou (SO) 0,0135 s, (2): 0,1482 s se SO 0,0130 s, (3): 0,1487 s se SO 0,0132 s. Diference šíře QRS: (1) od (2) a (1) od (3) byly statisticky signifikantní při hladině významnosti 0,01. Korelace šíře QRS k SA nebyla nalezena, korelační koeficient (KK) -0,064, nebyla zjištěna korelace mezi intervalem QRS a věkem pacienta, KK: -0,104.
Závěr: KS z RVOT měla kratší stimulovaný interval QRS oproti konvenční KS. Amplitudu komorového signálu během implantace nelze použít jako pomocné kritérium k optimalizaci polohy elektrody v RVOT.
2 online
