Úvod:
Snížené smykové napětí je lokálním rizikovým faktorem pro aterogenezu. Diabetici 2.typu mají nižší hodnotu smykové rychlosti ve společných karotidách, a to i v případě dobré kompenzace. Cílem práce bylo posoudit vliv rosiglitazonu na smykové napětí ve společných karotidách u diabetiků 2. typu.
Soubor nemocných a metodika:
Bylo zařazeno 26 diabetiků (DM), věk 62 let ± 10 let, léčených metforminem, statinem a ACEI minimálně po dobu 6 měsíců . U každého pacienta jsme před a po 5 měsících léčby rosiglitazonem (4mg denně) sonograficky měřili vnitřní průměr společné karotidy, maximální (Vmax) rychlost proudění krve. Vypočítali jsme smykovou rychlost (WSR), jakožto aproximaci smykového napětí. Dále byla změřena výška komplexu intima/media (IMT). Rozdíly byly testovány párovým t-testem.
Výsledky:
Při nezměněné kompenzaci DM došlo k vzestupu hodnoty smykové rychlosti ve společných karotidách. Pozorovaný vzestup smykové rychlosti je výsledkem nejen zmenšení průměru cévy, ale také vyšší rychlosti proudění.
| |
Před léčbou |
Po léčbě |
p-hodnota |
| GlykHb ( % ) |
5,7 ± 1,1 |
5,7 ± 1,1 |
0,756 |
| IMT (mm) |
0,74 ± 0,11 |
0,73 ± 0,07 |
0,63 |
| Vnitřní průměr cévy (mm) |
7,50 ± 0,81 |
7,35 ± 0,84 |
0,19 |
| Vmax ( cm. s-1 ) |
62,6 ± 9,9 |
64,7 ± 10,8 |
0,13 |
| WSRmax( s-1) |
34,7 ± 6,3 |
38,6 ± 9,6 |
0,03 |
Závěr:
Léčba rosiglitazonem u diabetiků vede ke vzestupu WSR.
1 online
