Cíl: Analýza výsledků intervencí, provedených v první polovině roku 2006 na našem pracovišti.
Soubor a metodika: V období leden až červen 2006 bylo intervenováno 5 pacientů s defektem síňového septa (DSS) typu ostium secundum. Sledovali jsme průběh výkonu, výskyt periprocedurálních komplikací během výkonu, výskyt tromboembolických příhod v období dalších šesti měsíců po výkonu, přítomnost residuálního zkratu.
Výsledky: V období duben až červen 2006 byl proveden katetrizační uzávěr DSS u 5 pacientů (3 ženy) průměrného věku 55 let (45 – 66 let). Echokardiografické známky plicní hypertense měli 3 pacienti, jejich systolický tlak v plicnici byl 55 mmHg (48 – 60). Samotný výkon byl proveden pod TEE kontrolou. Průměrná velikost defektu („stretch diameter“) byla 13,6 mm (8,5 – 20,5 mm). Přední (aortální) okraj defektu byl zachován u 3 pacientů, u 2 pacientů nebyl přítomen. Byl použit Amplatzerův okluder s průměrnou velikostí 15,2 mm (10 – 22 mm). Průměrný skiaskopický čas dosáhl 3,47 minuty (2,8 – 4,4 minuty). Nevyskytly se žádné periprocedurální komplikace.
Při kontrolním TTE druhý den po výkonu nebyl přítomen residuální zkrat, plicní hypertense se vyskytla pouze u 1 pacienta s maximálním systolickým tlakem v plicnici 45 torrů. Po dobu následujících 6 měsíců byli pacienti standardně léčeni duální antiagregační terapií Anopyrin 100mg + Plavix 75mg denně. Prevence infekční endokarditidy probíhala rovněž po dobu 6 – ti měsíců. Klinické a echokardiografické kontroly za 1 měsíc a za 6 měsíců od výkonu neprokázaly žádné manifestní tromboembolické příhody, nebyl přítomen residuální zkrat.
Závěr: Katetrizační metoda vzhledem k dobrým výsledkům a malému množství komplikací stále častěji nahrazuje chirurgický uzávěr hemodynamicky významných DSS typu ostium secundum ve všech případech, pokud je to technicky proveditelné. Naše zkušenosti považujeme za uspokojivé.
2 online
