PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Přítomnost srdeční dyssynchronie zhoršuje prognózu pacientů s ischemickou dysfunkcí levé komory (LK). Cílem naší práce bylo studovat vztah mezi srdeční dyssynchronií a prognózou pacientů s ischemickou kardiomyopatií podstupujících aortokoronární bypas (AKB).
Metodika: Do studie bylo zařazeno 215 pacientů s ischemickou kardiomyopatií a dušností (věk 65±9 let, 81% mužů, ejekční frakce LK 30±6%) postupujících AKB. Dyssynchronie byla hodnocena v bazálních segmentech LK pomocí tkáňového Dopplera před (pre-AKB) a 1 měsíc po AKB (post-AKB).
Výsledky:  25 (11.6%) pacientů zemřelo do 30 dnů po AKB (nemocniční mortalita). Přítomnost těžké pre-AKB dyssynchronie >=119 ms měla nejvyšší prediktivní přesnost ze všech testovaných parametrů pro předpověď nemocniční mortality se senzitivitou 84% a specificitou 71%. Během dalšího sledování (medián 359 dní; IQR 219-561) zemřelo dalších 19 (10.3%) pacientů a 34 (18.5%) bylo hospitalizováno pro dekompenzaci srdečního selhání. Perzistence významné post-AKB dyssynchronie >=72 ms a přítomnost >=5 viabilních segmentů byly jediné dva parametry, které nezávisle předpovídaly celkovou mortalitu a hospitalizace pro srdeční selhání s HR 5.23; 95% CI 2.64-10.33 (p<0.001) a HR 0.61; 95% CI 0.53-0.70 (p<0.001). Pacienti bez post-AKB dyssynchronie a s viabilním myokardem měli výbornou prognózu ve srovnání s jedinci s těžkou dyssynchronií a neviabilním myokardem (mortalita a hospitalizace 3% vs. 64%, p<0.001).
Závěr: Přítomnost těžké dyssynchronie zhoršuje prognózu pacientů přes provedenou revaskularizaci. Tyto výsledky volají po prospektivní randomizované studii testující použití resynchronizační léčby u pacientů s  ischemickou dysfunkcí LK a těžkou dyssynchronií postupujících AKB.
Podpořeno grantem IGA NR 8524-5