ÚVOD: Téměř 50 let je komorová elektroda trvalé kardiostimulace umísťována do hrotu pravé komory srdeční. Řada experimentálních i klinických studií z poslední doby však ukazuje, že stimulace hrotu pravé komory (PK) srdeční se širokým QRS komplexem vede k nevýhodné aktivaci komor, která může být spojena s poruchou systolické i diastolické funkce levé komory (LK) srdeční. Řešením je stimulace z alternativních míst PK, v klinické praxi nejčastěji ze středního septa PK. Na našem pracovišti je prováděna studie, která řeší srovnání stimulace septa a hrotu, vyšetřujeme echokardiografické parametry komorové dyssynchronie. Cílem tohoto sdělení je hodnocení akutního vlivu těchto dvou míst trvalé stimulace.
METODIKA: 40 pacientů ( 30 mužů, průměrný věk 7310 let) s pokročilou AV blokádou a zachovanou funkcí LK ( EF> 45%) bylo zařazeno do studie. Pts byli randomizováni v poměru 2:1 k septální stimulaci (26 pts, průměrný věk 7310 let ) nebo hrotové stimulaci (14 pts, průměrný věk 72 let). Elektroda s aktivní fixací byla umistěna buď na septum či do hrotu PK.
ZÁVĚR: V předložené studii bylo sice prokázáno výrazné zůžení šíře QRS komplexu při stimulaci septa pravé komory než při stimulaci hrotu, nicméně echokardiografické ukazatele komorové dyssynchronie se bezprostředně po implantaci významně nelišily.Pacienti jsou nadále ambulantně sledováni.
Studie byla podpořena IGA MZČR no. NR 8553-3/2005.
1 online
