PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Retrospektivní analýza použití mechanické fragmentace a rozptýlení embolu při masivní plicní embolizaci ke zlepšení plicní hemodynamiky. Teoretickým předpokladem je, že součet průsvitu větví třetího až čtvrtého řádu arteria pulmonalis je zhruba 4x vyšší než průsvit větví prvního řádu. Uvolněním centrálně uloženého embolu směrem do periferie, tak může dojít ke zvýšení průtoku plicním řečištěm.
Soubor a metodika: Do studie bylo zahrnuto 5 nemocných (4 ženy a 1 muž) průměrného věku 67 roků (52-80 let) s masivní plicní embolizací.  3 nemocní byli 1-3 dny po rozsáhlém chirurgickém výkonu, 1 nemocná po druhostranné pneumonektomii pro karcinom plic, další po nefrektomii s extirpací smíšeného trombu z dolní duté žíly a další po totální endoprotéze kyčelního kloubu. U všech byla po embolizační příhodě nutná resuscitace, došlo k významnému poklesu systémového tlaku. Zaintubovaní nemocní byli urgentně přemístěni na katetrizační sál. Do plicnice byl zaveden 9F flexibilní sheath a katétr tvaru pigtail 7-8F a provedeny pokusy o fragmentaci embolů ruční rotací katétru. Ve 3 případech bylo podáno 20-40 mg tkáňového plazminového aktivátoru ve snaze zvrátit nepříznivý vývoj.
Výsledky: 2 nemocní (40 %) přežili a byli dále léčeni a propuštěni do domácího ošetření. 3 nemocní (60 %) zemřeli následkem systémové hypotenze (z toho 2 během výkonu).
Závěr: Včasná diagnóza plicní embolizace a to i na základě klinických příznaků a okamžitá katetrizace plicnice s fragmentací embolů může u omezeného počtu nemocných vést ke zvýšení průtoku krve plicním řečištěm a k záchraně života.