Cíl: Zjistit, zda implantace trvalé kardiostimulace u léčených hypertoniků může mít vliv na hodnoty krevního tlaku u těchto pacientů.
Soubor pacientů a metody: Retrospektivní analýza skupiny 259 pacientů s léčenou hypertenzí (HT), jimž byl v letech 2004 – 2006 implantován trvalý kardiostimulační systém (PM) na Interní kardiologické klinice ve FN Brno. Mezi pacienty s průměrným věkem 74±9 let (median 75 let) bylo 134 mužů (52%). Srovnávali jsme hodnotu krevního tlaku (TK) u těchto pacientů před implantací a po implantaci PM a hodnotili vliv dalších faktorů na změnu TK. TK<140/90 mmHg byl hodnocen jako dobře kontrolovaná hypertenze, TK≥140/90 mmHg jako špatně kontrolovaná hypertenze.
Výsledky: Před implantací PM byl prům. sTK 146±25 mmHg (median 145 mmHg) a prům. dTK 82±14 mmHg (median 80 mmHg); TK<140/90 mmHg mělo 79 (30,5%) pacientů, TK≥140/90 mmHg 180 (69,5%) pacientů. Po implantaci PM byl prům. sTK 130±16 mmHg (median 130 mmHg) a prům.dTK 76±11 mmHg (median 80 mmHg); TK<140/90 mmHg mělo 135 (52%) pacientů, TK≥140/90 mmHg mělo 124 (48%) pacientů. Po implantaci PM statisticky významně poklesl počet pacientů se špatně kontrolovanou hypertenzí (p<0,001). Rovněž jsme pozorovali statisticky významný nárůst v zastoupení betablokátorů (BB) v medikaci u pacientů po implantaci PM (p<0,001) – před implantací mělo BB v medikaci 128 (49%) pacientů a po implantaci 177 (68%) pacientů.
Závěr: Po implantaci trvalé kardiostimulace dochází k poklesu krevního tlaku u hodnocených pacientů. Ke snížení krevního tlaku může vést již samotná implantace kardiostimulátoru baroreflexním mechanismem. Dobře kontrolované hypertenze však možno u těchto pacientů dosáhnout díky zavedení betablokátorů do medikace, a to zvlášť u těch z nich, kteří tuto skupinu léků dříve netolerovali pro bradykardii.
6 online
