PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cílem je prezentace klinických a elektrofyziologických nálezů a výsledků opakované ablace po ablaci primárně paroxysmální fibrilace síní (PFS).
Metodika: Ze 342 pacientů (pac) s první ablací pro PFS mělo opakovanou ablaci 72 (21 %) pac (16 Ž, 53 ± 11 let) v 90 výkonech. Druhé výkony se provedly po 13 ± 11 měsících, 3. výkony po 12 ± 6 měsících od druhého výkonu a 4. výkon po dalších 4 měsících. První výkon byl koncentrován na izolaci plicních žil (PŽ), strategie opakovaných výkonů se individualizovala od prosté reizolace PŽ po komplexní ablaci v levé síni (LS). Elektrická aktivita v PŽ se vždy snímala Laso katétrem.
Výsledky: Před 1. reablací byla přítomna PFS u 51 (71 %), paroxysmální  LS tachykardie (LST) u 4 (6 %), perzistentní FS u 9 (12 %) a perzistentní LST u 8 (11 %) pac. Před 2. reablací byla PFS u 5 (29 %), paroxysmální LST u 7 (41 %), perzistentní FS u 3 (18 %) a perzistentní LST u 2 (12 %) pac; před 3. reablací byla perzistentní LST. Při první reablaci byla přítomna elektrická aktivita v PŽ (PŽ Ary) u 48 (67 %), příčina v arytmogenním substrátu síní (Substr Ary) byla podezřívána u 21 (29 %) a obě příčiny (PŽ-Substr Ary) u 3 (4 %) pac. Při druhé reablaci byla zjevná PŽ Ary u 2 (12 %), Substr Ary u 9 (53 %) a PŽ-Substr Ary u 6 (35 %) pac. LST řešená 3. reablací byla závislá na substrátu. Po dobu sledování 20 ± 12 měs od poslední ablace je bez arytmie 60 (83 %) pac, bez antiarytmik (AA) 49 (68 %) a s AA 11 (15 %) pac. Po 3 resp. 4 ablacích je bez arytmie 15/17 (88 %) pac.
Závěr: S počtem reablací narůstá zastoupení organizovaných arytmií, jejichž příčina spočívá v arytmogenním substrátu síní mimo PŽ. Může to být důsledkem odkrývání přirozených příčin nebo předchozích ablačních zásahů nebo obojího. Přes složitost patofyziologie recidivující FS je individualizovaná ablační strategie klinicky účinná a zvyšuje globální účinnost metody nad 90 %.