Úvod: Populace nemocných s implantovaným kardiovertrem-defibrilátorem v souvislosti se zlepšením diagnostiky a rozšíření indikačních kritérií stoupá. Ačkoli se stále zlepšují technické vlastnosti implantovaných přístrojů, zpřesňují se diskriminační kritéria k odlišení komorových a supraventrikulárních arytmií, dochází u určité části nemocných k neadekvátním výbojům, resp dalším terapiím automaticky vykonávaným přístrojem. Cílem naší práce bylo zhodnotit možnou souvislost mezi základním onemocněním a četností neadekvátních terapií. Posuzovali jsme také četnost těchto terapií u nemocných indikovaných z primární a sekundární prevence.
Soubor nemocných a metoda: Zhodnotili jsme záznamy celkem 656 nemocných , kteří byli implantováni v naší nemocnici v letech 2004-2006. Převaha nemocných měla základní onemocnění ICHS (48%) , dále DKMP (36%), ostatní 16%. V sekundární prevenci bylo implantováno 420 nemocných, u ostatních byl implantabilní kardioverter defibrilátor implantován v rámci primární prevence. Průměrná EF LK celého souboru byla 0.32, signifikantně horší ve skupině primární prevence (EF LK 0.25). Průměrná doba sledování našeho celého souboru souboru byla 21 ± 9 měsíců.
Výsledky: V celém souboru nemocných jsme zhodnocením záznamů z implantovaných přístrojů zaznamenali celkem 928 epizod, u 452 nemocných, 67% z těchto epizod bylo léčeno výbojem kardioverteru-defibrilátoru. Z těchto terapií bylo celkem 14% neadekvátních.
U části nemocných byly neadekvátní terapie aplikovány opakovaně a to přes cílenou programaci a využití diskriminačních algoritmů . Počet neadekvátních terapií u nemocných implantovaných v rámci primární prevence byl vyšší ( 18,.3 % vs 7,4 %) ve skupině sekundární prevence. Hlavní příčinou neadekvátní detekce byla fibrilace síní ( 78 %), dále infrakce/fraktura ICD EL (11 %), neadekvátní programace ( 11 %).
4 online
