EMBOLIZAČNÍ LÉČBA KORONARO-ATRIÁLNÍHO ZKRATU | XV. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod: Koronární fistule přestavují relativně vzácnou anomálii. Jejich incidence v dospělé populaci je udávána 0,1%-1%. Léčba je zpravidla indikována pouze u symptomatických nemocných. Jednou z možností je terapie embolizační (coiling).
Popis případu: 55-letý pacient, v mládí aktivní sportovec byl 10 let sledován pro dysfunkci LK (veden jako DKMP). Přijat pro progresi dušnosti do stádia NYHA III a oprese na hrudi. Katetrizace srdeční prokazuje dilataci a dysfunkci LK ( EF LK 18%, EDVi 239 ml/m2, srdeční index 1,7 l/min/m2). Při koronarografii byla zjištěna silná vinutá malformace mezi proximálním RCx a pravou síní. Qp/Qs=1,5. Nález byl dokumentován rovněž pomocí TEE a MR.
U nemocného byl ve 2. době proveden úspěšný embolizační uzávěr zkratu s použitím 5 coilů. V následujícím období došlo ke zlepšení symptomů (NYHA II). Funkce LK se podstatně nelepšila. Po 6 měsících došlo opět k progresi kliniky. TEE prokazuje rekanalizaci zkratu a opakovaný pokus o embolizační uzávěr již nebyl technicky úspěšný. S ohledem na pravděpodobnou koincidenci zkratu a DKMP byl nemocný předán na vyšší pracoviště s úvahou ve smyslu resynchronizační léčby, event. zařazení do transplantačního programu.
Závěr: Embolizační léčba koronární fistule je raritní, technicky schůdný výkon. V našem případě však došlo k rekanalizaci zkratu a s ohledem na pravděpodobnou koincidenci s DKMP byl další léčebný postup změněn.

EMBOLIZAČNÍ LÉČBA KORONARO-ATRIÁLNÍHO ZKRATU Tématický okruh: Intervenční kardiologie
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 279


Škvařil J.¹, Černohous M.², Jarkovský P.¹, Charvát F.³, Zavoral M.⁴ ¹ kardiologie, funkční diagnostika, ÚÚstav leteckého zdravotnictvístřední vojenská nemocnice Praha, Praha, ² Kardiologie, Ústřední vojenská nemocnice Praha, Praha, ³ Klinika radiologie, Ústřední vojenská nemocnice, Praha, ⁴ Ústřední vojenská nemocnice Praha, Praha
Úvod: Koronární fistule přestavují relativně vzácnou anomálii. Jejich incidence v dospělé populaci je udávána 0,1%-1%. Léčba je zpravidla indikována pouze u symptomatických nemocných. Jednou z možností je terapie embolizační (coiling). Popis případu: 55-letý pacient, v mládí aktivní sportovec byl 10 let sledován pro dysfunkci LK (veden jako DKMP). Přijat pro progresi dušnosti do stádia NYHA III a oprese na hrudi. Katetrizace srdeční prokazuje dilataci a dysfunkci LK ( EF LK 18%, EDVi 239 ml/m2, srdeční index 1,7 l/min/m2). Při koronarografii byla zjištěna silná vinutá malformace mezi proximálním RCx a pravou síní. Qp/Qs=1,5. Nález byl dokumentován rovněž pomocí TEE a MR. U nemocného byl ve 2. době proveden úspěšný embolizační uzávěr zkratu s použitím 5 coilů. V následujícím období došlo ke zlepšení symptomů (NYHA II). Funkce LK se podstatně nelepšila. Po 6 měsících došlo opět k progresi kliniky. TEE prokazuje rekanalizaci zkratu a opakovaný pokus o embolizační uzávěr již nebyl technicky úspěšný. S ohledem na pravděpodobnou koincidenci zkratu a DKMP byl nemocný předán na vyšší pracoviště s úvahou ve smyslu resynchronizační léčby, event. zařazení do transplantačního programu. Závěr: Embolizační léčba koronární fistule je raritní, technicky schůdný výkon. V našem případě však došlo k rekanalizaci zkratu a s ohledem na pravděpodobnou koincidenci s DKMP byl další léčebný postup změněn.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA