Srdeční resynchronizační léčba (CRT) přispívá ke zlepšení symptomů a tolerance zátěže u nemocných s chronickým srdečním selháním(CHSI), u nichž obtíže trvají i při optimální farmakologické léčbě.
Cílem práce bylo posouzení klinického efektu CRT v průběhu 2,7-6,5 let po implantaci.
Metodika: Hodnotili jsme soubor 94 pacientů s pokročilým CHSI (46 DKMP,45 ICHS a 3 RCHS), kterým byl v letech 2000 -20004 implantován biventrikulární kardiostimulátor.
Před implantací byli všichni nemocní ve funkční třídě NYHA III.st., s těžkou dysfunkcí LK (EF 22,5± 3,6%), EDD LK 75,6±8,3 mm, mitrální regurgitací 3,5±0,6 st., nízkou tolerancí zátěže (VO2max. 12,5± 2,8 ml/kg/min) a šíří QRS komplexu 180± 20,1 msec. Soubor jsme rozdělili podle enddiastolického rozměru levé komory (EDD LK) na skupinu I: EDD LK <76 mm(n=46) a skupinu II: EDD LK >=76mm(n=48).
Ke statistickému zpracování byla použita analýza rozptylu(ANOVA) s opakováním, párový t-test a dvouvýběrový t-test.
Výsledky: V obou skupinách došlo ke zlepšení NYHA třídy po 12 měsících (p<0,01), o 0,76±0,43 st.ve sk.I a o 0,5±0,54 st. ve sk.II. EF LK ve sk. I vzrostla po 12 měs. o 5% (p‹0,05). MiR statisticky významně poklesla po 12 měs. ve sk.I (p<0,05) z 2,9±0,8 st.na 2,5 ±0,6 st. a VO2 max. vzrostla po 12 měs. ve sk.I o 2,43 ml/kg/min(p<0,05). Ve sk. II se sledované parametry nezlepšily. Nepříznivý průběh onemocnění se projevil u 51% nemocných, ve sk.II zemřeli 4 nemocní a 7 podstoupilo Tx srdce za 0,9-1,6 měs.po implantaci, ve sk.I zemřel 1 a 2 nemocní podstoupili Tx srdce za 0,9-1,6 let.
Závěr: Dlouhodobý klinicky příznivý efekt resynchronizační léčby jsme zaznamenali u 49% nemocných našeho souboru. Ke zlepšení NYHA třídy došlo u všech nemocných, avšak pouze ve skupině s méně výraznou dilatací LK bylo dosaženo příznivé reverzní remodelace LK. CRT umožnila u 10% pacientů překlenout období k transplantaci srdce.