Zevní transtorakální stimulace je účinná a velmi jednoduchá metoda léčby závažných bradykardií v jejich úvodním stadiu a to jak v nemocniční tak přednemocniční etapě léčby. Pomáhá u nestabilních pacientů překlenout období do definitivního zajištění implantovaným kardiostimulátorem, případně do vyřešení reverzibilní příčiny bradykardie. V podmínkách České republiky je dostatečná dostupnost moderních přístrojů, které umožňují její bezpečné provedení jak v nemocnicích, tak ve vozech zdravotnické záchranné služby. Přesto je její použití významně nižší než by odpovídalo platným doporučeným postupům především pak ERC 2015. V prezentaci je diskutována vlastní technika provedení, výhody a nevýhody metody (například diskutabilní - a v českém prostředí tradovaná - nezbytnost analgosedace), tak možné důvody nedostatečného využití v reálné praxi.