VIEW AN ABSTRACT

Autor představuje příběh ženy *1936, diabetičky od r. 1984, z toho od r. 1992 léčené inzulínem. Nemocná byla v lednu 2002 hospitalizována pro nestabilní anginu pectoris (NAP). Při koronarografii zjištěna izolovaná 99% odstupová stenoza r. interventrikularis anterior (RIA), řešená PCI s implantací stentu. Přes komplexní sekundární prevenci koronární nemoci se v září 2002 dostavuje znovu pro NAP. Vzhledem k tomu, že od poloviny roku 2002 jsou k dispozici léky uvolňující stenty (drug eluting stent – DES), byla pacientka po zjištění restenozy řešena balonkovou plastikou a objednán DES, který implantován do restenozy o 2 týdny později.
V březnu 2003 hospitalizována opět pro NAP. Eventualita restenozy v DES se ukázala jako nepotvrzená, naopak zjištěna de novo 99% stenoza proximální části r. circumflexus (RC). Po zkušenosti s předchozím průběhem tato stenoza řešena již primárně s implantací DES.
Dlouhou dobu poté je nemocná bez potíží. V září 2004 přichází do ambulance s anamnézou crescendo AP se změnami na EKG. Katetrizací zjištěny nevýznamné změny za stentem na prox. RIA a 95% fokální in stent restenoza v DES v RC. Mezi možnými variantami dalšího postupu jsme volili implantaci dalšího DES do restenozy. Od této intervence je dále opět bez anginy pectoris.
Jak dále s případem této pacientky?