Řada studií nemocných s depresí prokázala vyšší než dvojnásobnou mortalitu u depresivních nemocných (případně nepřátelsky naladěných nebo úzkostných) v jakémkoliv věku bez závislosti na sebevraždách. Relativní riziko pro vznik klinicky významné koronární nemoci je u nemocných s depresí rovněž více než dvojnásobné bez ovlivnění dalšími rizikovými faktory jako je kouření, arteriální hypertenze, poruchy lipidového metabolismu atp.
Deprese je provázena řadou neuroendokrinních změn, které predisponují nemocné ke vzniku koronární nemoci jako je např. vysoká hladina kortizolu, snížení sekrece růstového hormonu a deficit pohlavních hormonů, zvýšení hladiny noradrenalinu. Společným důsledkem těchto neuroendokrinních změn je vznik inzulinové resistence. Ta souvisí se vznikem arteriální hypertenze, cukrovky, zvýšené aktivity sympatiku, proliferací hladké svaloviny cév, retencí sodíku a ukládáním vysoce metabolicky aktivního viscerálního tuku a tudíž i s předčasným vznikem ischemické choroby srdeční (ICHS). Již mnohokrát bylo prokázáno zvýšení markerů zánětu u pacientů s depresí zejména C-reaktivního proteinu, interleukinu 6, intercelulárních adhezivních molekul (ICAM), zvýšení hladiny fibrinogenu, počtu trombocytů a negativní změny v lipidogramu. Tyto změny jsou detekovatelné už i u mírné a středně těžké deprese. Přesto na rozdíl od arteriální hypertenze a hypercholesterolémie není detekci negativních emocí věnována ze strany kardiologů téměř žádná pozornost. A to ani v souvislosti s akutním koronárním syndromem, přestože bylo prokázáno, že až 1/3 těchto nemocných prodělá během roku aspoň jednu episodu těžké deprese a zvýšení dvouleté mortality je až šestinásobné.Na vlastních zkušenostech i z řady studií z jiných pracovišť chceme prezentovat současné možnosti aktivního vyhledávání nemocných ohrožených depresí na kardiologických pracovištích.
