Úvod: Tacrolimus (TAC) patří spolu s cyklosporinem A (CyA), který byl více než 20 let hlavním imunosupresivem po ortotopické transplantaci srdce (OTS), do skupiny kalcineurinových inhibitorů. V posledních letech užití TAC stále vzrůstá, protože oproti CyA má některé výhody.
Cíl: Zhodnotit indikace konverze na TAC, jeho toleranci, vliv na akutní rejekce a některé laboratorní změny.
Soubor a metodika: Hodnotili jsme soubor 36 pacientů po OTS (14 žen, 22 mužů, věk 52±12 let), u kterých byla provedena v letech 2001-2005 konverze z CyA na TAC. Byla hodnocena tolerance TAC, vliv na systolický a diastolický krevní tlak, na hladinu sérového kreatininu a cholesterolu. U 23 pacientů (63,8%) byla konverze provedena pro opakované celulární akutní rejekce štěpu. U této podskupiny byl navíc sledován vliv TAC na opakující se akutní buněčné rejekce. Byly hodnoceny 3 EMB s akutními rejekcemi před a 3 EMB po konverzi. Stupně Banffské klasifikace byly bodově ohodnoceny, bylo vypočítáno skóre u každého pacienta před a po konverzi.
Statistika: Statistické zpracování bylo provedeno párovým t-testem.
Výsledky:TAC v rozmezí terapeutických hladin byl u všech pacientů dobře tolerován. Nedošlo k významné změně systolického a diastolického tlaku ani sérového kreatininu. Pokles cholesterolu byl statisticky významný :4.84±1.12 mmol/l před konverzí vs. 4.47±0.84 mmol/l po konverzi, p‹0,01.
Pokles akutních buněčných rejekcí byl statisticky významný :8.53±1.65 bodů před konverzí vs. 2.32±1.60 bodů po konverzi, p‹0,001.
Závěr: Tacrolimus se ukazuje jako bezpečné imunosupresivum účinné především u pacientů s rekurentní buněčnou rejekcí. TAC je přínosem v imunosupresivní profylaxi po OTS.
