Úvod: Perorální antikoagulační léčba je v současné době všeobecně akceptovaným standardem u
nemocných s fibrilací síní. Dlouhodobá účinnost této léčby však závisí na mnoha faktorech.
Cíl studie:
1/ Zjistit účinnost antikoagulační léčby u nemocných s fibrilací síní propuštěných v průběhu roku 2004 z
našeho kardiologického odd. /vyjma nemocných po implantaci metalické chlopenní protézy/.
2/ Porovnat účinnost antikoagulační léčby u nemocných dispenzarizovaných jen vrámci primární péče
versus sledování specialistou (internista, kardiolog).
Metodika: Zařazeno 92 pacientů, současná data o léčbě zjištěna telefonickým dotazem, zjištěny poslední
2 hodnoty INR. Dodatečně bylo 8 nemocných vyřazeno, data zbylých 84 pacientů byla dále zpracována.
Léčebný interval stanoven na INR 2,0-3,5.
Výsledky: Průměrná doba od dimise je 15,1±3,3 měsíce, (medián 14 měs.).
Věkový průměr nemocných činil 72,8±8,3 let (medián 74 let), 11 pacientů zemřelo (13%),
žije 73 nemocných, z nichž je trvale antikoagulováno 51 pacientů (70%), u 22 nemocných (30%) byla
antikoagulace vysazena.
Ve skupině trvale antikoagulovaných nemocných bylo INR u 34 pacientů sledováno jen u praktického lékaře a trvale bylo účinně léčeno 15 nemocných (44%) - (t.zn., že obě hodnoty INR ležely ve zvoleném
správném intervalu), 17-ti nemocným sledoval INR ambulantní specialista a trvale bylo účinně léčeno
6 nemocných (35%) - rozdíl je ale nesignifikantní, p= 0.55 - (χ2 test).
V celé skupině trvale antikoagulovaných nemocných je správně léčeno 41% pacientů.
Dále byl sledován výskyt rehospitalizací, významných krvácení (3x) a cévních mozkových příhod
(3x ischemická, 1x hemoragická).
Závěr:
Podíl trvale správně antikoagulovaných nemocných činí cca 41%.
Není rozdílu zda INR sleduje praktický lékař nebo ambulantní specialista.
Procento závažných komplikací je nízké.
