Srdeční resynchronizační terapie (SRT) je uznávanou metodou léčby pokročilého srdečního selhání, které je spojeno s poruchou nitrokomorového vedení a které zůstává symptomatické i přes optimalizovanou farmakoterapii. SRT obnovuje koordinovaný srdeční stah prostřednictvím simultánní stimulace pravé a levé komory srdeční. Příznivý hemodynamický efekt SRT byl prokázán v řadě krátkodobých i dlouhodobých studií. I přes současně platná indikační kritéria (tabulka) je známé, že ne všichni pacienti prospívají z uvedené srdeční podpory. Často je citováno vysoké procento pacientů, u nichž dojde po implantaci SRT ke klinickému zlepšení (70-80% respondérů). Tento údaj však není v literatuře dobře podložen. V tomto přehledném sdělení přinášíme stratifikaci dosavadních tématických prací. Zvláštní pozornost je zaměřena na způsob definice respondérů a jejich zastoupení ve sledovaných souborech.
| Refrakterní srdeční selhání při optimální farmakoterapii |
› 6 měsíců |
| Dilatační "kardiomyopatie" (end diastolický diametr levé komory) |
› 60mm |
| New York Heart Association |
II/III (event. IV) |
| QRS |
› 150ms (event. › 120ms a dyssynchronie) |
| Ejekční frakce levé komory |
› 0,35 |
