Dlouhodobě zvýšené hodnoty krevního tlaku nepříznivě ovlivňují mikrovaskulární reaktivitu. Cílem naší práce bylo sledování mikrovaskulární reaktivity u endokrinně podmíněné hypertenze u pacientů s feochromocytomem a primárním hyperaldosteronizmem. Zaměřili jsme se též na vliv normalizace krevního tlaku po operačním odstranění zdroje pressorického hormonu.
Soubor pacientů a metody: Bylo vyšetřeno celkem 87 pacientů- 17 s primárním hyperaldosteronizmem (PHA), 16 pacientů s feochromocytomem (FEO), 26 s esenciální hypertenzí (EH) a 28 zdravých osob (KO). Všichni pacienti podstoupili vyšetření mikrovaskulární reaktivity metodou laser dopplerovské průtokometrie, byl použit test postokluzivní reaktivní hyperemie (PORH) a test termální hyperemie (TH). U části pacientů se sekundární hypertenzí (9 ve skupině PHA a 8 ve skupině FEO) bylo vyšetření mikrovaskulární reaktivity provedeno bazálně a s odstupem několika měsíců po úspěšné adrenalektomii. Výsledky byly statisticky zpracovány pomocí oneway ANOVA, párového srovnání podle Shaffého a Tamhane a párového t-testu.
Výsledky: Pro většinu testovaných parametrů byla mikrovaskulární reaktivita u všech skupin hypertoniků výrazně nižší ve srovnání se zdravými kontrolami. Mezi skupinami hypertoniků nebyly zjištěny v mikrovaskulární reaktivitě žádné rozdíly. Po úspěšné adrenalektomii se ve skupině osob s feochromocytomem se výrazně snížená mikrovaskulární reaktivita ani s odstupem několika měsíců po normalizaci krevního tlaku nezměnila. U pacientů s primálním hyperaldosteronizmem došlo dokonce k další progresi poruchy mikrovaskulární reaktivity.
Závěr: Dlouhodobě zvýšené hodnoty krevního tlaku nepříznivě ovlivňují mikrocirkulaci bez ohledu na etiologii hypertenze. Změny navozené dlouhodobě zvýšenými hodnotami krevního tlaku jsou ireverzibilní, ani po úspěšné adrenalektomii nedojde k normalizaci mikrovaskulání funkce.
