Echokardiografie je v současnosti považována za vhodnou metodu pro hodnocení diastolické funkce levé komory. Hodnota poměru vrcholové rychlosti E vlny transmitrálního průtoku k rychlosti propagace proudění do dutiny LK stanovené jednorozměrným barevným mapováním (E/VpCM) se ukázala jako přínosná pro neinvazivní stanovení plnícího tlaku levé komory jak u pacientů se sinusovým rytmem, tak s fibrilací síní. Vzhledem k variabilitě zmíněných rychlostí při fibrilaci síní využívají někteří autoři duální echokardiografy, které umožňují současný záznam barevného M-módu s pulzním Dopplerem, a tím i stanovení vrcholové rychlosti E vlny a odpovídající rychlosti propagace (VpCM) pro každý srdeční cyklus. Alternativou u echokardiografů bez možnosti duálního záznamu je využití fenoménu nejednoznačnosti hloubky vzorkovacího objemu pulzního Dopplera, kdy při správném umístění vzorkovacího objemu a dostatečně vysoké frekvenci vzorkování (HPRF) lze z jednoho záznamu současně odečíst jak vrcholovou rychlost E vlny (E´), tak odpovídající dobu propagace proudění do dutiny levé komory. Z doby propagace je pak odvozena rychlost propagace (VpPW). V prezentované echokardiografické studii pacientů s fibrilací síní koreluje takto získaný poměr E´/VpPW dobře s poměrem průměrné vrcholové rychlosti E vlny a průměrné rychlosti propagace proudění při barevném mapování (E/VpCM), které byly získány z nesimultánních záznamů.
