Úvod : Ruptura interventrikulárního septa je závažná, život ohrožující komplikace postihující asi 0.2 % pacientů s akutním infarktem myokardu. Zpravidla se objevuje 3-5 den po vzniku IM. Mortalita nemocných je vysoká /74% ve studii GUSTO-I/.
Cíl : Zhodnotit další vývoj pacientů s touto diagnosou ošetřených na našem pracovišti v období 1 roku.
Metodika : Na našem pracovišti byli v období od 1/2005-12/2005 hospitalizováni 4 pacienti s uvedenou diagnosou. Průměrný věk 59.7 let. /3 muži a 1 žena/. Ve dvou připadech se jednalo o STEMI přední stěny s neúspěšnou direct PCI uzávěru RIA; jednou STEMI spodní stěny a jeden subakutní Q IM anteroextenzivní s aneurysmatem hrotu, přední a spodní stěny.
Výsledky : Metodou volby je hemodynamická stabilizace pacienta s následným kardiochirugickým uzávěrem částo v kombinaci i revaskularizačního či remodelačního výkonu. Všichni pacienti měli provedeno TTE a SKG. Echokardiograficky byla velikost defektu 10-18mm, EF 25-45%. Všem pacientům byla ihned po stanovení diagnosy zavedena IABC a byli urgentně operováni. V jednom případě byl pacient transportován na kardiochirurgický sál za probíhající KPCR. U všech pacientů byla provedena endoventrikulopastika, 2x + CABG RIA, 1x + resekce aneurysmatu. V jednom případě byla nutnost reoperace pro pokračující nekrosu v oblasti ukotvení bovinní záplaty. Kontrolní ECHO s odstupem 2-4měsíců od kardiochirurgického výkonu prokazuje dysfci LK s EF 30-40%, záplata myokardu bez patrného leaku.
Závěr : Všichni pacienti v našem souboru přežili. Po překlenutí kritického stavu a úspěšné operaci je prognosa pacientů s touto závažnou diagnosou dobrá.
