PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Hodnotily se faktory spojené s úspěšnou ablací chronické fibrilace síní (CHFS). Metodika: Ablace CHFS (FS permanentní ≥ 6 měsíců, rezistentní na amiodarone a na elektrickou kardioverzi) se provedla u 67 pacientů (pac), (15 Ž; 53 ± 10 let). Primární cílový moment ablace byla plná izolace plicních žil. Dále se provedly lineární léze v levé síni (LS). Přídatným cílovým momentem bylo ukončení běžící CHFS při aplikaci radiofrekvenční (RF) energie. Výsledky: Po reablaci u 17 pacientů se během sledování 16 ± 13 měsíců udržuje stabilní sinusový rytmus (SR) u 51 (76 %) pac (skupina I); 16 (24 %) pac má nadále permanentní nebo paroxysmální FS či levosíňový flutter (skupina II). Mezi skupinami I a II nebyly rozdíly ve věku (53±9 vs. 54±4 let), výskytu hypertenze (65 vs. 73 % pacientů), příčném rozměru LS (47±5 vs. 47±6 mm) a v EF LK (53±9 vs. 54±6 %). Pac ve skupině I měli kratší trvání CHFS než pac ve skupině II (21±21 vs. 36±27 měsíců; P=0.03). Všech 5 pac, kteří podstoupili reablaci pro reziduální paroxysmální FS, má dlouhodobě stabilní SR. CHFS se ablací organizovala do monomorfního LS flutteru u 37 (55 %) pac. CHFS se ukončila při aplikaci RF energie přímo z FS (5 pac) či skrze přechodný LS flutter (22 pac) u 27 (40 %) pac. Stabilní SR byl dosažen  častěji u pacientů, u nichž se SR obnovil při ablaci [26 (51 %) ve skupině I vs. 1 (6 %) ve skupině II; P=0.05] nebo u nichž se alespoň organizoval do monomorfního LS flutteru [34 (67 %) ve skupině I vs. 3 (20%) ve skupině II, P=0.08]. Třicet jedna (97 %) ze 32 pac, u nichž se podařilo obnovit SR samotnou ablací, resp. u nichž byla provedena reablace pro reziduální paroxysmální FS je dlouhodobě bez recidivy arytmie. Závěr: Kratší trvání CHFS, reablace pro reziduální paroxysmální FS a obnovení SR samotnou katetrovou ablací jsou prediktory dlouhodobě stabilního SR po ablaci CHFS.