Teorie: Hladiny natriuretických peptidů a jejich změna v průběhu léčby může být u pacientů se srdečním selháním prognostickým ukazatelem pro jejich dlouhodobé přežití .
Cíl: Posoudit vztah mezi hodnotou BNP a NT-proBNP před dialýzou a bezprostředně po pravidelné dialýze a 2 letým přežitím u pacientů se srdečním postižením v dlouhodobém dialyzačním programu..
Metodika: Soubor 30 pacientů v chronickém dialyzačním s prokázanou HLK, bez jednoznačných klinických známek srdečního selhávání. U všech provedeno vyšetření BNP, NT-proBNP ( obě metodiky v pg/ml), echokardiografie / 2D,M- mode, dopplerovský průtok Mi ústím a srdeční výdej z LVOT/, určeno množství oddialyzovaných tekutin
/ průměrně 3750 ml/.
Po 2 letech rozdělen na pacienty zemřelé v průběhu 2 let /sk. A – 15 nemocných/ a na pacienty žijící / sk. B – 15 nemocných/. Mezi oběma skupinami byly porovnávány hodnoty natriuretických peptidů a echokardiografických parametrů ze vstupního vyšetření v roce 2003.
Výsledky:
Skupina LKd LS TO BNP1 BNP2
A 50,74 48,27 72,8 345 315
B 55,53 44,17 86,9 221,5 204
T-test 0,012 0,084 0,033 0,008 0,01
Závěry:
1. Pacienti obou skupin ( přežívající a zemřelí) se lišili ve věku a v echokardiograficky
zjištěné velikosti levostranných srdečních oddílů. Nelišili se ani v echokardiograficky
zjištěné systolické funkci ( EF) ani v diastolické funkci levé komory
2. Obě skupiny se statisticky významně lišily jak v hodnotě BNP před dialýzou, tak
v hodnotě po dialýze. /Neprokázali jsme korelaci mezi hodnotou BNP a věkem
( korelace sk. A – 0,10, sk. B –0,11)/.
3. Zvýšená hodnota BNP se jeví jako dobrý diagnostický ukazatele „převodnění“
organismu a srdečního selhávání ( i latentního).
4. Přetrvávající zvýšená hodnota BNP po restrikci tekutin u kardiaka je nepříznivým
prognostickým ukazatelem pro odhad rizika úmrtí na srdeční selhání v průběhu
následujících 2 let.
