V době výběru akreditovaných pracovišť pro specializační přípravu si musíme znovu ujasňovat, co tato pracoviště mají splňovat. Platí to i pro koronární jednotky. V národním kardiovaskulárním programu ČKS z roku 1999 jsou vzneseny jen požadavky na monitorovací systém s měřením invazivních tlaků, pulzní oxymetrii, UPV, IABK, pojízdný RTG, skiaskopii, dostupnost koronarografie a vedoucího lékaře s kardiologickou atestací. Doporučení Evropské kardiologické společnosti z roku 2004 již zahrnují například mobilní ECHO včetně jícnového, hemodialyzační metody, CPAP ventilaci či vyšetřování ACT. Za ideální je považována katetrizační laboratoř v těsné blízkosti kardiologické intenzivní péče. Varianta dostupnosti katetrizační laboratoře po krátkém transportu vozem intenzivní péče je akceptována. Podle námi provedené dotazníkové ankety mezi účastníky sjezdu PS Akutní kardiologie jsou ale názory lékařů a zdravotních sester od těchto doporučení často dost vzdálené. Obecná shoda je jen v potřebě dočasné kardiostimulace, transtorakální echokardiografie a UPV. Jícnovou ECHO a IABK považuje za nezbytné méně než polovina dotázaných. Na rozdíl od evropských doporučení ale nadpoloviční většina požaduje trvalou přítomnost kvalifikovaného kardiologa na pracovišti a ne jen jeho dostupnost na zavolání. Jednota není ani v názoru na zažité, ale jazykově nesmyslné označení Koronární jednotka. Obsahově optimální anglický název Intesive Cardiac Care Unit není do češtiny doslovně dobře převoditelný hlavně v podobě zkratky. Objevuje se proto doporučení používat název Kardiologická jednotka intenzivní péče (KJIP). Vzhledem k nejasnostem o zásadních charakteristikách KJIP nelze ani říci, kolik takových oddělení v ČR v současnosti je. Průzkum stavu a názorů dále probíhá. Jeho definitivní výsledek by se mohl stát východiskem pro diskusi o optimálním charakteru a vybavení KJIP.
