Cíl práce: Cílem práce bylo stanovit pozdní klinickou a subklinickou kardiotoxicitu doxorubicinu u nemocných žijících v remisi onemocnění pět a více let od iniciální léčby.
Soubor nemocných: Zařadili jsme 96 nemocných (47 mužů a 49 žen) ve věku 43±15 (medián 41) roků. Průměrná doba sledování pacientů byla 6.2±1.5 (medián 6) roků. Byla podána kumulativní dávka doxorubicinu (KD DOX) ve výši 377±147 (medián 300) mg/m2. Další léčba po iniciální konvenční chemoterapii byla provedena 32 (33%) nemocných.
Metody vyšetření: Nemocní byli vyšetření klidovou echokardiografií před zahájením iniciální chemoterapie, po jejím ukončení a při kontrole po 5 a více letech. Při kontrolním vyšetření byla provedena dynamická zátěžová echokardiografie a spiroergometrie. Pokles ejekční frakce levé komory (EF) pod 50% a pokles EF > 10% považován za subklinickou kardiotoxicitu a známky srdečního selhání za klinickou kardiotoxicitu. Pokles pVO2<20ml/kg/min byl patologický. Byla též hodnocena diastolická funkce a index srdečního výkonu dle Teie.
Výsledky: Klinická kardiotoxicita byla přítomna u 4% nemocných, subklinická u 31%. Porucha diastolické funkce byla přítomna u 38% pacientů a patologické hodnoty Tei indexu u 31% pacientů. Hodnota zátěžového přírůstku EF byla 13±4% (medián 12). Sníženou hodnotu pVO2 mělo 15% nemocných. Logistická regresní analýza prokázala vztah mezi patologickou EF, KD DOX > 300mg/m2, věkem >60 let a přítomností kardiovaskulárního onemocnění (pro KD DOX p<0.05; věk p< 0.01; KVO p< 0.01, a to při hodnotách r= 0.57 a p<0.02 pro celý model). Další léčba navazující na iniciální terapii je spjata s vyšším rizikem pro nález diastolické dysfunkce (OR=2.37, p<0.05).
Závěry: Uvedené nálezy by měly pozitivně ovlivnit přístup onkologů a hemato-onkologů k dlouhodobému kardiologickému sledování u dospělých nemocných léčených antracykliny v iniciální chemoterapii.
