PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

   Konstrikce perikardu vzniká jeho jizvením a adhezemi, utlačujícími srdeční oddíly a omezujícími jejich diastolické plnění. Obvykle začíná epizodou akutní (exsudativní) perikarditidy s následným ukládáním fibrinu na perikardiálních listech. V subakutním stádiu následuje resorpce výpotku, organizace hmot se ztluštěním perikardu, tvorbou jizev a obliterací perikardiální dutiny. Při chronickém průběhu mohou tuhost perikardu zvýšit ještě kalcifikace.
   Klinické projevy vyplývají z městnání v systémových žilách při venózní hypertenzi a z nízkého srdečního výdeje. Na diagnózu upozorní analýza průtoku atrioventrikulárními chlopněmi a dolní dutou žilou při respiraci. Počítačová tomografie a magnetická rezonance poskytnou další informace o rozsahu a lokalizaci jizev, kalcifikací i o případném postižení myokardu. Ekvalizace tlaků v srdečních oddílech při katetrizaci potvrdí diagnózu. Účinnou léčbou je rozsáhlá perikardektomie.
   I přes dostupnost vyšetřovacích technik v dnešní době může stanovení správné diagnózy dlouhodobě unikat.
   První kazuistika představuje 55-letého pacienta s jedenáctiletou anamnézou pravostranného srdečního selhávání a další výraznou progresí od roku 2004 (otoky dolních končetin, ascites, dušnost NYHA III). Muž byl roky léčen pro CHOPN. Pomocnými vyšetřeními byla prokázána konstrikce perikardu s kalcifikacemi. Stav byl řešen perikardektomií (současně uzavřeno FOA a provedena trikuspidální anuloplastika pro významnou dilataci anulu) v březnu 2005.
   Druhé sdělení demonstruje poměrně rychlý rozvoj konstrikce u 43-letého muže po prodělané exsudativní perikarditidě (listopad 2004) s recidivou objemného výpotku a nutností perikardiální punkce o měsíc později. Od počátku roku 2005 je patrné ztlušťování perikardu s poklesem tolerance zátěže (až NYHA III v dubnu 2005). Parciální perikardektomie byla provedena v dubnu 2005 s dobrým výsledkem