Kuníková I.1, Lang O.2
1 Klinika nukleární medicíny, Universita Karlova, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, 2 Klinika nukleární medicíny, FNKV, Praha
|
Úvod: Perfuzní scintigrafie myokardu patří mezi nejčastější metody nukleární medicíny. Zátěžový test je její nezbytnou součástí.
Cíl: Podat přehled druhů zátěže, které můžeme na našich pracovištích využít při perfuzní scintigrafii myokardu.
Materiál a metoda: Analyzovali jsme pacienty vyšetřené na naší klinice od ledna do června 2005. Jednalo se o 462 pacientů, 214 žen a 248 mužů průměrného věku 62,54 let. Použili jsme 3 druhy zátěže. Fyzická zátěž je nejfyziologičtější, ne každý pacient je jí však schopen. Cílem je dosažení 85% maximální tepové frekvence, zátěž může být realizována na bicyklu, běhátku nebo ergometrickém stole. Z možných typů farmakologické zátěže preferujeme vasodilatancia (dipyridamol, adenosin). Dobutamin používáme pouze při jejich kontraindikaci. Kombinovanou zátěž volíme tam, kde nevystačíme s výše uvedenými. Nejčastěji kombinujeme dipyridamol s fyzickou zátěží, častá je kombinace dobutaminu s Atropinem. Atropin můžeme kombinovat i s fyzickou zátěži pro urychlení tepové frekvence.
Výsledky: Zátěžový test jsme úspěšně provedli u všech pacientů kromě 2 (0,4%). Nejčastěji jsme použili samotnou fyzickou zátěž u 219 pacientů (47,4%), následovala kombinovaná zátěž dipyridamolu a fyzické zátěže u 170 pacientů (36,8%) a fyzické zátěže s Atropinem u 39 pacientů (8,5%). Nejméně jsme použili samotnou zátěž dipyridamolem u 17 (3,7%) a dobutaminem u 15 (3,2%) pacientů.
Závěr: Naším cílem je spokojený tedy lépe spolupracující pacient a správně a kvalitně provedený zátěžový test, předpoklad pro co největší diagnostický přínos vyšetření.
|
