PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cílem práce bylo zhodnocení vlivu kombinovaného tréninku (s aerobními a silovými prvky)  na  svalovou sílu u pacientů s onemocněním sclerosis multiplex (SM).
Metodika: Vyšetřili jsme 9 osob s  relabující-remitující formou SM (věk 54±12 let, 8 žen, 1 muž, trvání onemocnění 24±13 let, stupeň postižení EDSS skóre 4.4±1.2; průměr±SD) před a po rehabilitaci (spiroergometrie, hodnocení svalové síly v kg 1-RM – maximum z jednoho opakování: benchpress  (BP), stahování kladky (PD), extense kolenních kloubů (LE), hodnocení maximální volní kontrakce ruky (MVC) a hodnocení krevního tlaku po 2 minutách isometrické kontrakce ruky na úrovni 50 % MVK – hand grip – HG). Rehabilitační program (délka 8 týdnů, frekvence 2x týdně) byl zahájen aerobním tréninkem, který byl po 2 týdnech kombinován s posilovacími prvky. Tréninková jednotka (60 min) obsahovala fázi zahřívací (10 min), aerobní (bicyklový ergometr) se zátěží na úrovni anaerobního prahu (20 min), fázi posilování  (20 min) a relaxační fázi (10 min) s využitím Schultzova autogenního tréninku. Intenzita zátěže posilovacího tréninku byla stanovena metodou 1-RM; tréninkové zátěže byly na úrovni 30, 40, 50 a 60% 1-RM od 3. do 6. týdne. Tři cviky byly prováděny ve 3-5 sériích po 10 opakováních.
Výsledky ukázaly statisticky významné (p<0,05) zvýšení maximální zátěže (kg) u všech posilovacích prvků: BP z 19,4 ± 9,2 na 25,2± 10,1, LE z 19,7±11,1 na 27,1 ± 11,4, PD z 23,7 ± 8,8 na 27,4 ± 10,0 a MVC z 108±20 na 120±17. Pozorovali jsme normotenzní reakci v průběhu HG před i po rehabilitaci. Maximální výkon Wmax a spotřeba kyslíku nebyly tréninkem signifikantně ovlivněny.
Závěr: Kombinace vytrvalostní a silové zátěže u pacientů se SM vedla po osmitýdenním rehabilitačním programu ke zvýšení svalové síly vybraných svalových skupin.
Podporováno výzkumným záměrem MŠMT – MSM 0021622402