PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Éra kontrastní echokardiografie začala koncem 60.let minulého století. Skutečný rozvoj se však datuje až na přelomu 70. a 80.let 20.století, tehdy našla uplatnění v diagnostice pravostranných srdečních patologií ( identifikace srdečních oddílů, zesílení dopplerovského signálu ) a detekci pravo-levého zkratu. V těchto indikacích se dnes uplatňuje natřepaný fyziologický roztok nebo hydroxy-želatina. Využití v levostranných srdečních oddílech je možné až v 90.letech, kdy máme k dispozici komerční preparáty ( Levovist, Optison, SonoVue ), které pronikají plicním řečištěm ( velikost bublin je menší než 7-8um ) a nové echokardiografické technologie. Hlavními indikacemi je zlepšení kvality dopplerovského signálu ( kvantifikace aortální stenosy a mitrální regurgitace, zesílení záznamu z plicních žil ) a zlepšení zobrazení endokardu levé komory ( tzv. opacifikace ), které nachází uplatnění při špatné vyšetřitelnosti nebo při detekci apikálních patologii ( trombus, apikální forma hypertrofické kardiomyopatie ). Perspektivu očekáváme na poli kontrastní myokardiální echokardiografie, kdy posuzování perfuze umožní odhalit významné koronární stenosy nebo detekovat viabilní myokard. Zatím se však jedná o výzkumnou aplikaci.
Role sestry spočívá v přípravě pacienta, kontrastu a jeho správné aplikaci. Nutností je kanylace dostatečně velké periferní žíly ( 20G ), nejlépe na levé horní končetině / zvláště u vrozených srdečních vad /. Kontrast se musí podávat přímou cestou. Originální přípravky připravujeme / natřepání / dle doporučení výrobce. Při použití kontrastů procházejících plicním řečištěm se u bolusové aplikace podává pomalu malé množství ( 0,2 – 0,8ml ) s následným spláchnutím 5ml fyziologického roztoku. U myokardiální perfuze je vhodné použití speciálních pump (VueJet) s přesným dávkováním a trvalým třepáním kontrastu.