Cíl: Septum PKS je pokládáno za výhodnější místo stimulace oproti hrotu PKS. K umístění elektrody do septa jsou používaná skiaskopická a EKG kritéria. Žádné kriterium však není dostatečně přesné a některé elektrody, zdánlivě umístěné do septa, jsou při CT verifikaci umístěny v přední stěně PKS. Cílem studie bylo srovnání EKG změn při hrotové, skutečné septální a „zdánlivě" septální stimulaci.
Metodika: zařazeni pacienti s klasickou bradyindikací k implantaci kardiostimulátoru a randomizováni k implantaci elektrody do hrotu (A) či septa (MS) PKS, umístění elektrody je pak verifikováno na CT. Dle skutečného umístění elektrody je pak skupina MS rozdělena do 2 podskupin: skutečné septum (TS) a zdánlivé midseptum (FS), tj. dle CT umístění nejčastěji v přední stěně PK či anteroseptálním žlábku. Od všech skupin pacientů jsou porovnávána EKG kritéria: šíře QRS, osa QRS, přítomnost q či neg QRS ve svodě I a notching v inferiorních svodech.
Výsledky: Dosud zařazeno 69 pacientů (27 do skupiny A, 42 do skupiny MS). CT verifikace proběhla u 23 pacientů skupiny MS, z toho je 12 v TS a 11 v FS. Skupina A má ve srovnání s celkovou skupinou MS širší QRS komplex (160,8+25,1 ms vs. 139,4+19,0 ms, p<0,001), více doleva deviovanou srdeční osu (A: -58,5+18°, MS: 4,9+40,1°, p<0,001) a méně často přítomen notching v inferiorních svodech (A: 42%, MS: 71%, p<0,05). Přítomnost q ve svodě I nebyla mezi skupinami rozdílná. Při detailnější analýze podskupin TS a FS však nebyl nalezen rozdíl v žádném z výše uvedených sledovaných parametrů.
Závěr: Dle EKG kritérií je možno velmi dobře rozlišit apikální stimulaci a stimulaci z polohy, která dle skiaskopických kritérií odpovídá septu. Rozlišení EKG u pacientů, u kterých byla elektroda implantovaná skutečně do septa nebo jen do blízké přední stěny, se nezdá být dle EKG kritérií možné.