PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod:

Současné kardiostimulátory umožňují kontrolu jejich funkce jak v ambulantním režimu, tak i pomocí telemonitoringu. Většina kontrol v ČR je prováděna ve specializovaných ambulancích, i když již bylo prokázané, že dálkové kontroly jsou nákladově efektivnější. Není známo, jestli by byly dálkové kontroly nákladově efektivní i u skupiny pacientů po výměně kardiostimulátoru pro vyčerpání zdroje.

Metodika:

Byla provedena retrospektivní analýza záznamů ambulantních kontrol pacientů, kteří podstoupili výměnu přístroje ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v letech 2002-2005. Celkem bylo vyhodnoceno 1407 záznamů z let 2002-2015. Kontroly byly označeny jako plánované či neplánované a jako kontroly s akcí a bez akce (provedena/neprovedena změna nastavení kardiostimulátoru).

Výsledky:

Prokázali jsme, že velká většina plánovaných kontrol těchto pacientů (až 96%), není spojena se změnou programu kardiostimulátoru. Naproti tomu, je u neplánovaných kontrol provedena změna programu přístroje ve 25 % případů. Na základě získaných dat byl vytvořen farmakoekonomický model, porovnávající nákladovou efektivitu ambulantních a teoreticky provedených ´dálkových ́ kontrol kardiostimulátorů z pohledu plátce zdravotní péče. Celkové náklady na ambulantní kontroly dané skupiny pacientů byly stanoveny na 802 709 Kč. Dálkový management těchto pacientů by byl spojen s náklady ve výši 6 403 145 Kč (včetně ceny pacientské jednotky). Analýza minimalizace nákladů prokázala rozdíl v nákladovosti ve výši 5 600 436 Kč v neprospěch dálkového managementu pacientů.

Závěr:

Dálkové kontroly kardiostimulátoru u pacientů po jejich výměně pro vyčerpání zdroje, nevedou z pohledu plátce zdravotní péče k redukci nákladů v porovnání s jejich ambulantním režimem.