Úvod: Follow-up pacientů s implantovaným přístrojem probíhá v kardiostimulačních centrech a v poslední době též v řadě maloobjemových soukromých ambulancí. Z řady důvodů (nedostatek času na pacienta, nedostatečné zkušenosti či informace o stimulační technice, burnout syndrom aj.) může docházet k dlouhodobému přehlížení suboptimálního programování přístrojů, které může vést k předčasnému vybití zdroje (ERI) nebo i k ovlivnění klinického stavu pacienta.
Kazustika: Pac. s trvalou kardiostimulací dvoudutinovým PM SJM Victory XL DR od 10/2006 pro fibrilací síní (elektrody s pasivní fixací, implantace v malém kardiostim. centru) je sledován v soukromé kardiostimulační ambulanci. V 9/2016 je odeslán k elektivní výměně pro dosažení ERI. Z dokumentace a interogací původního PM zjišťujeme, že přístroj je dlouhodobě programován v režimu DDI, 3,5 V při 0,4 ms na obou elektrodách (stim. práh na síňové el. kolem 3,75 V 0,4 ms, na komorové 0,5 V 0,4 ms). Při interogaci běží sekvence Ap-Vs (s AV intervalem 160 ms) střídavě s Ap-Vp, síňový i komorový sensing probíhá současně. RTG potvrzuje dislokaci síňové elektrody do výtokového traktu pravé komory (RVOT). Vzhledem k chronické fibrilaci síní neindikujeme zavedení nové síňové elektrody a přístroj programujeme do režimu VVI.
Závěr: U pacienta došlo někdy mezi implantací a dosažení ERI k dislokaci síňové elektrody s pasivní fixací do RVOT, což nebylo při kontrolách detekováno. Přístroj zbytečně stimuloval s intermitentně podprahovou (ale s vyšším výdejem) stimulací do RVOT (v 63 %). K rychlejšímu vybíjení baterie přístroje přispěl i neobvykle vyšší výdej na pravokomorové elektrodě. Kardiostimulační kontroly by neměly být jen rutinním změřením parametrů PM. Je potřeba dle parametrů přehodnocovat nastavení přístroje jak se zaměřením na klinický stav pacienta (omezení nežádoucí stimulace), tak s ohledem na šetření zdroje.
english
