Cíl: Není známo, zda je možná regrese mitrální regurgitace (MR) spojené s dlouhodobou perzistentní fibrilací síní (LSPAF) navzdory pokročilé a potenciálně fixované strukturální remodelaci srdce. Cílem studie bylo zhodnocení reverzibility funkční MR u pacientů s LSPAF, zvlášť u pac. s LSPAF a normální funkcí levé komory (LK).
Metodika: Z 211 konsekutivních pacientů s ablací LSPAF bylo do studie zařazeno 203 pacientů (59±9 let, 43 žen) s normálním pohybem cípů mitrální chlopně (Carpentier typ I MR) u nichž bylo zkompletováno vstupní a 12 měsíční vyšetření. Pacienti byli dále rozděleni na Skupinu 1 se vstupní ejekční frakcí LK (EFLK) ≥50% (n=154) a Skupinu 2 se vstupní EFLK <50% (n=49). MR byla kvantifikována podle vena contracta a regurgitační trysky na stupně: žádná, mírná (stupně 1 - 2 - 2,5), střední (stupně 3 - 3,5) a závažná (stupeň 4).
Výsledky: V 12. měsíci mělo sinusový rytmus (SR) 175 (86%) pacientů (131 ve Skupině 1). EFLK se zlepšila ve Skup. 1 (58±4 na 61±3%; p <0,0001) i Skup. 2 (35±7 na 55±10%; p <0,0001; zlepšení nad 50% u 82% pacientů). Stupeň MR se snížil z 1,7±0,8 na 1,4±0,8; P <0,0001). Redukce MR nastala jen u pacientů se SR (n=175) (-0,4±0,6; P <0,0001), ale nikoli u pacientů s AF/AT(n=28) (0,0±0,5; P =0,84) (P=0,0042 pro rozdíl skupin). MR se zmenšila ve Skup. 1(z 1,5±0,7 na 1,2±0,7; P <0,00001) i ve Skup. 2 (z 2,3±0,8 to 1,8±0,9; P=0,00003)(P=0,0148 pro rozdíl skupin). Signifikantní redukce MR nastala ve všech skupinách definovaných vstupní MR s největší změnou u pacientů s MR ≥2. Také ve skupinách podle vstupní EFLK, resp. vstupní MR se MR zlepšila jen u pacientů se SR. Přítomnost SR ve 12. měsíci nezávisle korelovala se zlepšením MR i v multivariační analýze.
Závěr: Významná regrese funkční MR po úspěšné ablaci LSPAF je spojená s obnoveným SR. Benefit nastává i u pacientů s normální funkcí LK ve všech skupinách podle vstupní MR.