PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

ABSENCE STRUKTURÁLNÍCH ZMĚN LEVÉ KOMORY PODLE ZOBRAZENÍ “POZDNÍHO SYCENÍ” PŘI MAGNETICKÉ REZONANCI SRDCE U PACIENTŮ S ARYTMIÍ INDUKOVANOU KARDIOMYOPATIÍ PŘI DLOUHODOBÉ PERZISTENTNÍ FIBRILACE SÍNÍ
Tématický okruh: okruh
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 85

Fiala M.1, Borová J.2, Škňouřil L.1, Bulková V.3, Rybka L.4, Toman O.4, Pleva M.1, Januška J.2, Špinar J.4

1 Kardiologické oddělení, Centrum kardiovaskulární péče, Brno, 2 Kardiologické oddělení, Nemocnice Podlesí, Třinec, 3 II. Interní klinika, VFN, Praha, 4 Interní kardiologická klinika, FN Brno, Brno


Cíl: Detekce abnormální tkáně levé komory (LK) v pozadí arytmií-indukované kardiomyopatie zobrazením pozdního sycení (delayed-enhancement) při magnetické rezonanci srdce (DE-MRI) u pacientů s dĺouhodobou persistentní fibrilací síní (LSPAF) a sníženou ejekční frakcí LK (EFLK).
Metodika: Z 210 konsekutivních pacientů s ablací LSPAF se 41 (20%) pacientů (58±9 let, 12% žen) vstupně prezentovalo s EFLK ≤40% trvající 23±20 měsíců. Klidová / maximální tepová frekvence 97±18 / 152±26 /min u pacientů s EFLK ≤40% byla ve srovnání s pacienty s EFLK ≥50% signifikantně vyšší jen pro klidovou frekvenci. Pacienti se vstupní EFLK ≤40% byli kontaktování v letech 2014-15, aby podstoupili DE-MRI.
Výsledky: Na konci sledování 59±18 měsíců (1.6±0.6 výkonů/pacienta) mělo 39 (95%) pacientů stabilní SR a EFLK zůstala ≤40% jen u 7 (17%) pacientů. V prvním roce po ablaci se EFLK zlepšila o 22±8% (zlepšení na EFLK ≥50% u 85% pacientů), současně se zlepšením NT-proBNP (-711±562 pg/ml), VO2 max (+3.9±5.1 ml/kg/min) a kvality života (všechna p<0.00001). DE-MRI (nedostupná u 17 pacientů pro smrt 2x, ICD 7x, PM 2x, klaustrofobii 3x a odmítnutí 3x) provedená 54±17 (25-89) měsíců po první ablaci u 24 pacientů prokázala trvalý efekt úspěšné ablace na EFLK (57±9% podle MRI vs. 59±5% podle echokardiografie 12 měsíců po první ablaci). Ke zhoršení EFLK z 12 měsíční hodnoty 54% na hodnotu 29% při MR došlo u 1 pacienta bez depozit DE. Diskrétní depozita DE byla nalezena v bazálním septu (n=3), bazální laterální stěně (n=1) a anterolaterálním papilárním svalu (n=1) LK u 3 pacientů s EFLK 62, 67, respektive 55%.
Závěr: Úspěšná ablace LSPAF zvrátila dlouhodobou systolickou depresi EFLK u většiny pacientů. Původní nepříznivá odpověď LK na arytmii nebyla spojena s přítomností skrytých intramurálních (např. post-myokarditických) strukturálních změn.