SROVNÁNÍ DLOUHODOBÝCH VÝSLEDKŮ ENDOKARDIÁLNÍ VS ENDO/EPIKARDIÁLNÍ ABLACE U PACIENTŮ S ARYTMOGENNÍ KARDIOMYOPATIÍ PRAVÉ KOMORY | XIV. české a slovenské sympozium o arytmiích a kardiostimulaci

Úvod: Arytmogenní kardiomyopatie pravé komory (ARVC) je onemocnění charakterizované fibrolipomatózní přestavbou myokardu. V iniciálních fázích jsou změny vyjádřeny především na povrchu srdce. Pacienti s ARVC a četnými epizodami komorových tachykardií (KT) jsou vhodnými kandidáty katetrizační ablace. Cílem naší práce je u těchto nemocných srovnat výsledky endokardiální a kombinované endo/epikardiální ablace KT. Metody: V období 2001-2016 byla na naše pracovišti provedena katetrizační ablace KT u 33 pacientů s ARVC (8žen, průměrný věk 45±18let). U 27/33 (82%) pacientů byl implantován kardioverter-defibrilátor (ICD). Průměrně bylo provedeno 1.8±1.3 výkonů na pacienta (rozmezí 1-5). Pouze endokardiální ablace (skupina Endo) byla provedena u 20 pacientů, u 13 nemocných byl použit kombinovaný přístup z epikardu i endokardu (skupina Epi+endo). Výsledky: Průměrná doba sledování je 36±34měsíců. V průběhu sledování zemřelo 5 pacientů. Přežívání bez recidivy KT po poslední ablaci je zobrazeno na obrázku. Ačkoliv riziko recidiv KT bylo nižší ve skupině Epi+endo, rozdíl nebyl statisticky významný. Avšak pacienti, u kterých bylo třeba k potlačení recidiv KT použít kombinovaný přístup, byli výrazně mladší (33±16let vs 53±15let, p<0.005). Závěr: Katetrizační ablace u nemocných s ARVC účinně brání recidivám KT. U mladších pacientů by měl být použit endo/epikardiální přístup. Naopak u starších nemocných lze podobných výsledků dosáhnout pouze endokardiální ablací.

SROVNÁNÍ DLOUHODOBÝCH VÝSLEDKŮ ENDOKARDIÁLNÍ VS ENDO/EPIKARDIÁLNÍ ABLACE U PACIENTŮ S ARYTMOGENNÍ KARDIOMYOPATIÍ PRAVÉ KOMORY Tématický okruh: okruh
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 53


Peichl P.¹, Wichterle D.¹, Čihák R.¹, Aldhoon B.¹, Kautzner J.¹ ¹ Klinika kardiologie, IKEM, Prague
Úvod: Arytmogenní kardiomyopatie pravé komory (ARVC) je onemocnění charakterizované fibrolipomatózní přestavbou myokardu. V iniciálních fázích jsou změny vyjádřeny především na povrchu srdce. Pacienti s ARVC a četnými epizodami komorových tachykardií (KT) jsou vhodnými kandidáty katetrizační ablace. Cílem naší práce je u těchto nemocných srovnat výsledky endokardiální a kombinované endo/epikardiální ablace KT. Metody: V období 2001-2016 byla na naše pracovišti provedena katetrizační ablace KT u 33 pacientů s ARVC (8žen, průměrný věk 45±18let). U 27/33 (82%) pacientů byl implantován kardioverter-defibrilátor (ICD). Průměrně bylo provedeno 1.8±1.3 výkonů na pacienta (rozmezí 1-5). Pouze endokardiální ablace (skupina Endo) byla provedena u 20 pacientů, u 13 nemocných byl použit kombinovaný přístup z epikardu i endokardu (skupina Epi+endo). Výsledky: Průměrná doba sledování je 36±34měsíců. V průběhu sledování zemřelo 5 pacientů. Přežívání bez recidivy KT po poslední ablaci je zobrazeno na obrázku. Ačkoliv riziko recidiv KT bylo nižší ve skupině Epi+endo, rozdíl nebyl statisticky významný. Avšak pacienti, u kterých bylo třeba k potlačení recidiv KT použít kombinovaný přístup, byli výrazně mladší (33±16let vs 53±15let, p<0.005). Závěr: Katetrizační ablace u nemocných s ARVC účinně brání recidivám KT. U mladších pacientů by měl být použit endo/epikardiální přístup. Naopak u starších nemocných lze podobných výsledků dosáhnout pouze endokardiální ablací.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA